Asaben - smích je kořením života

V životě lidském je smích jako kyslík. Bez něj by lidstvo vyhynulo. Nejinak je tomu i u nás.Romové v nedaleké minulosti, byť žili v bídě a nedostatku se uměli smát. Uměli si dělat srandu ,smát se a bavit. Chci ukázkami romského humoru připomenout některým Romům, že jejich předkové živořili ,třeli bídu s nouzí,nikdy však nezapomínali, že život přes všechna úskalí může být veselý a uměli ho vychutnávat naplno.A majoritě jen tolik, že i my jsme lidskými bytostmi se svými klady i zápory.

 Keci krumpli chaľas o Dežis pre čuči džombra ?

Jekh chulajis akarďa le Dežis, kaj leske te avel te chanel o krumpli. O Dežis avľa, has bokhalo, na chaľa trin ďives, phenel: "

" Chulajina, trin  ďives na has mange andro muj ništ, mi del mange tumari rani krumpli thudeha,chanava tumenge ajsi šori,keci krumpli chaľom pre čuči džombra."

" Mištes Dežku, mištes,"phenel o raj. Sidžarel pal peskeri romňi: " Šun, tav kole Romeske te chal, thov biš krumpli, čhiv opre čhil, šutlo thud paše, mi chal. Chanela amenge avri ajci šori krumpli, keci phuvale chala pre čuči džombra."

E rani thoďa le Dežkuske biš krumpli, o čhil čhiďa opral, šutlo thud paše, ča cha Devleha .O Dežkus chaľa, čaľiľa, džal pre maľa.

Pal o dilos avel o chulaj te dikhel. "Ta so, Deži, imar chanďal biš šori krumpli?"

" Ta kaj,rajeha,soske biš šori? Jekh šorocis chanďom."

"Sem chaľal biš krumpli, na ?"

" Chaľom biš krumpli, kajča ča peršo krumpľa chaľom pre čuči džombra."

Kolik brambor snědl Deži na lačný žaludek ?

Jeden sedlák si pozval Dežka,aby mu šel okopat brambory. Dežko přišel, měl hlad, tři dny nejedl a tak povídá:

"Hospodáři,tři dny jsem nejedl,ať mi vaše paní dá brambory s mlékem a já vám vykopu tolik řádků,kolik brambor sním na lačný žaludek."

"Dobře Dežku,výborně,"povídá sedlák. Běží za hospodyní : " Ženo,navař Cikánovi,nandej mu dvacet brambor,dej mu na to máslo,kyselé mléko k tomu,ať se nají. Okope nám tolik řádků ,kolik zemáků sní na lačný žaludek."

Hospodyně nandala Dežkovi to, co nakázal její muž, pořádně se najez. Dežko se najedl a pospíchal na pole.

Odpoledne se sedlák příjde podívat. "Tak co Dežku,už jsi okopal těch dvacet řádků brambor?"

"Jak to pane,nač dvacet?Jeden řádek jsem okopal."

"Ale sněd jsi přece dvacet brambor !"

"Snědl jsem dvacet bambor, máte pravdu, ale jenom tu první jsem sněd na lačný žaludek."