Končí starý rok a přichází nový . Jaký byl ? Co jsme všechno prožili ? A co nás všechny čeká a nemine?
Pro některé byl úspěšný, pro jiné méně. Tak už to v životě lidském chodí.
Jak si usteleme, tak si i lehneme , praví jedno české moudro.
Sar amenge lačharaha o vodro, avka sovaha, říkali naši předkové. Prožili toho více než my. Více toho špatného. Izolovaní , daleko od lidí, ponížování, války a pogromy. Babička mi vyprávěla / nar. 1902/jak musela robotovat na panském za kousek chleba . Pak vypukla první, posléze druhá světová válka a to šlo o holý život. Mnoho jejich příbuzných byla internována v tzv. pracovních táborech , kde bití a hlad byl na denním pořádku.
Děda byl kovář a muzikant a spolu s babičkou vychovali spousta dětí.
Oba dva již tady nejsou, avšak stále mám v paměti babiččiny slova :
" Synku, nikdy neztrácej svoji hrdost, svůj romipen - romství. Vzájemná pospolitost, pomoc a úcta jeden k druhému nás chránila před zlem okolního světa..."
A to je moje přání všem lidem dobré vůle k novému roku :
Buďte sobě hodní a dobří jako chleba, jež roste z černé země.
Važte si jeden druhého. Nemusíte se milovat, stačí chápat a respektovat.
Zůstavejte zdraví jako ty rybičky v tej vodičce,
hodně lásky otci, matičce .
Bachtalo Nevo berš - Šťastný rok rok !
